Předvánoční čas - období ticha

Sedím v křesle, teplé kakao v ruce, chci si číst, ale myšlenky stále utíkají. Přemýšlím nad blížícími se Vánoci. Mám pocit, že svět tam venku je v adventním období nekompromisní. Jakoby nás všechno kolem nutilo být ještě více rychlejší, než jsme už tak dost v průběhu celého roku. Co se to děje, proč se tolik potřebujeme honit za dokonalostí, která se kolem Vánoc každoročně šíří? 

Potřebujeme mít opravdu napečeno 898 druhů cukroví? Vážně musí být umytá okna? Je nutné nakoupit každému členu rodiny minimálně 15 dárků? Kdy se vlastně z tradice Vánoc stal hon na dokonalost, velkolepost? Možná s příchodem sociálních sítí. Je nutné přece ukázat, jak to mám doma nádherné, kolik jsem dostala darů. Ale přitom... Období adventu je o něčem úplně jiném. 

Je to doba ticha. Prosinec nám nabízí hluboký ponor do nitra naší duše. Zimní měsíce listopad i prosinec nás vybízí k usebrání se, zvnitřnění, uvědomění si, čím jsmě si celý uplynulý rok procházeli. Ze všech stran se na mě valí těžké příběhy lidí, kterým rok 2025 přinesl velké zvraty. Rozchází se páry, které se zdály být nerozdělitelné. Umírají lidé, kteří měli ještě velký kus života před sebou. A já se ptám: "Co se to děje?" Devítiletý cyklus, který ukončujeme s rokem 2025, je velmi silný. Jakoby nám chtěl se syrovostí sobě vlastní ukázat, kde už nemáme stát a jen tiše přihlížet nespravedlnosti (ať už na nás samých, anebo na ostatních) a krutosti. Konec tohoto roku je jiný, než byl v přechozích letech. Je hutnější. Syrovější. Více nekompromisní. Nutí nás dívat se na situace a lidi očima bez příkras. Nutí nás samotné odhodit masky a nahlas bojovat za svou pravdu, své pocity, za lepší život těch, které milujeme. 

A já se zastavuji a říkám si... Svět může být lepším místem. Stačí začít sám u sebe. Neukazovat na ostatní, ale zaměřit se pouze a jen na sebe. 

Když se staneme my lepší verzí sebe sama, přidají se automaticky i ostatní. 

Krásný adventní čas, naši milí příznivci JÓGA PROSTORu

S láskou

Veronika